Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bolestivé rameno

12. 2. 2007

ObrazekRameno je poměrně složitý kloub, jehož obrovský rozsah pohybu nemá v lidském těle obdoby. Rozdíl mezi připažením a maximálním vzpažením činí běžně 180 stupňů. Takto pohyblivá kolena by nám umožnila zajímavé taneční kroky, ale postoj nejistý až podnapilý.

Ramena však platí daň za svoji volnost. Především je to první místo v statistice kloubních dislokací. “Vyhozené” rameno měl kdekdo a někteří otrlí jedinci tento kousek předvádí opakovaně bez větší bolesti.

Luxace ramena není jediným následkem jeho výjimečnosti. Mnohem častější je bolest způsobená přetížením kolemkloubních měkkých tkání. V minulosti se takové bolesti označovaly poměrně vágním pojmem “ periarthritis humeroscapularis”. Teprve v 70. letech minulého století se dostala do povědomí ortopedů teorie profesora Neera, který správně pochopil roli nadpažku lopatky v patologickoanatomickém řetězci.

Nevím, jak dalece je čtenář zběhlý v lidské anatomii. Nadpažek je část lopatky vybíhající nad hlavicí pažní kosti. To místo, na kterém ještě drží kšandy. Jeho zevní okraj je poměrně dobře hmatný. Mezi touto “stříškou” a hlavicí lopatky je prostor, ve kterém běží svaly zodpovědné za upažení horní končetiny. Šíře tohoto prostoru je ovlivněna tvarem nadpažku a pozicí hlavice pažní kosti. K jeho relativnímu zúžení může dojít také při podráždění a otoku tíhového váčku, který je uložen mezi svaly a nadpažkem (burzitida).

Tento typ bolesti trápí sportovce, kteří často zvedají ruce nad hlavu. Jsou to tenisté, volejbalisté, oštěpaři, plavci... Další skupinu tvoří pacienti ve středním a vyšším věku, u kterých často prokážeme výrůstky na spodní ploše nadpažku. Tyto hroty mohou dráždit burzu a po delší době natrhnout šlachy přilehlých svalů. Následkem je prudká bolest, dostavující se často v noci, a omezení pohybu ramena.

Vyšetření Tvar nadpažku a posun hlavice posuzujeme na rentgenových projekcích. Při déletrvajících potížích můžeme vidět i výše zmíněná přihrocení na spodní ploše nadpažku vybíhající v ostruhu. Ultrazvukem můžeme zobrazit zanícenou burzu nebo trhlinu ve svalu a jeho šlaše. Obě metody umí zobrazit také usazeninu vápníku (kalcifikaci), která je výsledkem dlouhodobé iritace měkkých tkání.

Léčba Velmi účinný je obstřik protizánětlivě působícím kortikoidem v kombinaci s lokálním anestetikem. Tyto obstřiky však nelze opakovat donekonečna, a proto nezbývá než využít invazivní prostředky.Obrazek

Klasické chirurgické zákroky jsou v poslední době vytlačovány šetrnou artroskopickou technikou. Ze dvou půlcentimetrových vpichů tak můžeme odstranit zánětlivě změněnou burzu. Dalším krokem operace je modelace nadpažku mikrofrézou. Tato miniinvazivní metoda umožňuje zkrácení hospitalizace a brzký návrat k smečování.

Prevence spočívá ve změně pohybového stereotypu, například u techniky baseballového nadhozu. U dříve narozených je důležitá časná diagnóza a léčba, která zabrání vzniku nezvratných změn.

Bolest můžeme zmírnit rehabilitací zaměřenou na posílení svalů, které stahují hlavici pažní kosti směrem od nadpažku. Dále je nutné cvičením udržet pohyb v postiženém kloubu, aby nedošlo k rozvoji komplikace trefně označované pojmem “zmrzlé rameno”. K tomu nám pomůže aplikace protizánětlivé a analgetické medikace.K odhalení tohoto postižení (subakromiálního impingementu) slouží několik vyšetřovacích testů. Nejčastější je ostrá bolest na zevní ploše ramena provokovaná upažením do horizontální roviny. Věšení záclon nepřipadá v úvahu. Pacient si též stěžuje na noční bolest. Vestoje totiž táhne váha končetiny hlavici pažní kosti dolů. Vleže dojde opět k útlaku.