Meniskus patří mezi nejčastěji poškozené součásti kolenního kloubu. Tato vazivově chrupavčitá tkáň připomíná placatý vanilkový rohlíček vyrobený z pryže, kterou nepřekousnou intaktní řezáky. Tento kvalitní materiál doplňuje tvar kloubní plochy jako tribuna fotbalový stadion. V každém koleni jsou menisky dva, vnitřní a zevní. Pomáhají vazům stabilizovat oblé konce stehenní kosti.

K poranění dochází především při násilné rotaci kolena. Nejsnáze popsatelný je úrazový děj, který probíhá při zachycení lyže v hlubokém sněhu. U fotbalistů dochází k podobnému násilí rotací těla na dolní končetině zabořené kopačkou do hlíny. Na meniskus pak působí obrovské střižné síly a trhají jej různým způsobem. Utržená část vlaje a zavazí mezi kloubními plochami. Bolest je provokována podobně jako když se koušete do poraněné sliznice na tváři. Při rozsáhlém utržení menisku od pouzdra dochází k blokování kolena. Kloub nelze zcela natáhnout pro silnou bolest lokalizovanou do štěrbiny více na vnitřní straně.

Dalším typem poranění menisku jsou degenerativní trhliny, které vznikají při věkem stupňované dehydrataci jeho tkáně. Ztrácí svoji elasticitu a stačí pak pouze hluboký dřep k rozdrcení exponované oblasti. Bolest zde bývá lokalizována obvykle do podkolenní jámy

a nejde ztlumit ani slivovicovým obkladem! Na poranění spolupracují také nerovnosti chrupavek artrotického kloubu ( drsný kloubní povrch ).

Vyšetření. Nejdůležitější součástí vyšetřovacího algoritmu bohužel nadále zůstávají bolestivé manévry, kterými se víceméně zkušený “kolenolog” pokouší zachytit poraněnou část menisku mezi kloubní plochy. Důležitým příznakem je již výše zmíněný blok extenze.

Na rentgenovém snímku meniskus vidět není, ale pro jeho poranění může nepřímo svědčit snížení kloubní štěrbiny. Ultrazvuk zobrazí pouze část menisku přilehlou k pouzdru a nemůže stoprocentně vyloučit parciální trhliny. Nejpřesnější zobrazení poskytuje magnetická rezonance, která je však nákladná a plně vytížená vyšetřováním život ohrožujících chorob.

Mezi vyšetřovací metody patřila též artroskopie. V posledních letech však povýšila na metodu léčebnou.

Léčba. Snahou ortopeda je zachovat neporaněnou část menisku. Z chrabrých “Lovců menisků” se tak stali podivíni, kteří trpělivě operují “klíčovou dírkou”. Ideální postup spočívá v přišití odtržené části. To je však možné pouze u některých typů čerstvých poranění mladých pacientů. Poškozená část nejčastěji činí méně než 30 % a operované koleno nepozná její ztrátu. Miniinvazivní technika nám umožňuje i ambulantní zákroky a rychlý návrat k běžné aktivitě v každém věku. Avšak při ponechání trhliny dochází zákonitě k její progresi do původně zdravé partie. Po odstranění většího fragmentu se zvýší zatížení chrupavky a ta se začne zprvu neznatelně drtit. Nezvratný proces degenerace chrupavky ( chondropatie ) lze zbrzdit změnou pohybového režimu, redukcí hmotnosti a pravidelně užívanými chondroprotektivy. Nejnebezpečnější je snaha přechodit ostré bolesti v kloubní štěrbině. Fragment menisku je pro lehce zranitelnou chrupavku “pískem v ložisku”!